To jsou základní prvky a znaky francouzských zahrad. Stačí však pohled na kteroukoliv fotku z Provence a bude vám to jasné. Dýchne na vás venkovská, rádoby ledabylá a ležérní atmosféra. Nenechte se ale zmást. Francouzské zahrady jsou vyladěné do nejmenšího detailu a pouze působí neuspořádaně a „přírodně“. Právě v tom totiž spatřují Francouzi tu pravou romantiku.
V moderních zástavbách jsou velmi moderní japonské a pro odvážlivce i zenové zahrady. Proč jen pro odvážné? No protože zenové zahrady jsou tzv. suché zahrady, kde hraje prim písek či jemný štěrk, volně ložené kameny a pouze minimum zeleně v pozadí. Je to zahrada určená k meditaci a například vodní prvek zde zastupuje právě jmenovaný písek, který se s pomocí hrabiček uhrabává do kruhu a vlnek. Kdežto japonská zahrada je plná pestrobarevných azalek a rhododendronů. Nechybí v ní úchvatné červené javory a jezírko se zlatými KOI kapry. Je tedy na vás, které z asijských variant dáte přednost právě vy.
Angličané jsou stejně pyšní zahrádkáři, jako jsme my. Také si zakládají i na té nejmenší předzahrádce a jejich zahrada za domem je jejich největší chloubou, na kterou jsou náležitě hrdí. Nechybí v ní:
…patří rovněž mezi ty nejoblíbenější, a to proto, že doslova hýří barvami a pohodovou atmosférou. A kdo by nechtěl mít doma pergolu porostlou pravým portským, v sadě olivovníky a nad vchodem do domu uhrančivě růžové buganvilie. Škoda jen, že ty vám v našich podmínkách pravděpodobně neporostou. A tak vsaďte alespoň na další typické prvky středomořského stylu, které v našich končinách bez problému obstojí:
