Pro úplné začátečníky - hliněnou omítku můžeme nanášet dvěma způsoby. První variantou je, že rozmočíme čistý jíl a vznikne nám přilnavostní nátěr, který nanášíme štětkou nebo válečkem. Hrubou hliněnou omítku nahazujeme zednickou lžící na ještě ne zcela zaschlý přilnavostní nátěr, do připravených dřevěných omítníků. Pokud chcete plastickou hliněnou omítku, hrubujte bez stahovacích omítníků a zarovnávejte pouze zednickým hoblem. Jemné hliněné štuky čekají až na úplné vyschnutí hrubé omítky. Tu před samotným nanášením jemné omítky navlhčíme vodou a zednickým novodurovým hoblem natahujeme jemnou hliněnou omítku v tloušťce do 3mm, dle použitého druhu jemného hliněného štuku.
Místo jílového nátěru lze použít i hliněný špric. Jíl smícháme s pískem 1:2 a naředíme vodou tak, aby se nám dobře pracovalo, a na stěně, či stropu, po špricování něco zbylo. Můžeme si k tomuto účelu koupit ruční omítačku "čerta", nebo nahazovat ručně zednickou lžící či fankou. Většina svépomocných stavebníků při tomto procesu bude trochu více znečištěna, než je obvyklé, a taktéž prostor kolem nich. Špric, na rozdíl od jílového nátěru, necháme zcela zaschnout a až poté pokračujeme hrubou hliněnou omítkou.
Vyberte si - chcete hliněnou omítku rovnou nebo plastickou?
Příčky z nepálených hliněných cihel je nuto vyzdít se spárami silnými 8 mm, stejně hlubokými. Toho docílíme, když při zdění na okraje spodního šáru položíme železné kulatiny o průměru 8mm, mezi ně nalijeme zdící maltu a přes tyto dráty ji zarovnáme. Po odstranění těchto pomocníků máme souvislou vrstvu zdící malty, která nekončí zároveň s hranou cihel. Tato spára slouží u nepálených zděných příček k lepšímu ukotvení hrubé hliněné omítky. Dalším doporučením při omítání nepálených cihel je vložení zpevňovací armatury (juta nebo perllinka) jako ukončení hrubé hliněné omítky. V tomto případě není nutno dávat před hrubou omítkou přilnavostní jílový nátěr, pouze stěnu z nepálených cihel navlhčit vodou, nejlépe rozprašovačem.
U tohoto materiálu je na zvážení, zda stěny před omítáním nepotáhnout stavebním lepidlem s perlinkou. Použijte hladítko se zuby, na stěně budou rýhy vodorovně.
Na tyto materiály vzhledem k jejich hladkosti je vhodnější použít cementový špric, který necháme zatvrdnout a můžeme omítat.
Výrobce sádrokartonu nedoporučuje omítání hrubou hliněnou omítkou z obav dlouhodobého působení vlhkosti. Při pomalém vysychání silné vrstvy omítky může nastat rozmočení a narušení soudržnosti sádrokartonu. Proto se omítá pouze tenkou vrstvou jemného hliněného štuku. Aby spoje nepraskaly, je nutné plochy před vlastním omítáním zpevnit obyčejným stavebním lepidlem s perlinkou a zahladit rovným zednickým hladítkem.
V tomto případě se jedná o nejdražší skladbu hliněného omítání. U štukatérského rákosu, který slouží jako nosný prvek pro hliněnou omítku, je důležité, aby nosný drát rákosových stébel byl pozinkovaný, nejlépe nerezový. Totéž platí i pro vázací drát, kterým budeme rákosovou rohož ke stěně napínat. Rákos přichytáváme sponkami minimálně 18 mm dlouhými ve vzdálenosti maximálně 20 cm a to způsobem, že drát připevníme na koncích tak, aby neprokluzoval pod sponkami. Dále sponkujeme od středu postupně ke konci, čímž se drát napíná a taktéž rákos, který nebude zvlněný. Přesahy rohoží jsou 10 cm a vede přes ně vždy jeden napínací drát.
Vyztužení hrubé hliněné omítky v případě rákosového podkladu perlinkou, nebo jutou, která ovšem není tak pevná, je nezbytností. Postup aplikace zpevňovací mřížky do povrchu hrubé hliněné omítky je podobný jako při tapetování. Metrový pás u stropu přichytneme k "živé" omítce zatlačením zednickou lžící nebo hoblem a nejlépe krouživými pohyby postupujeme od stropu k podlaze. Toto hlazení provádíme tak dlouho, až není aplikovaná výztuha vidět, tzn. že je zatlačená pod povrch hrubé hliněné omítky.
Za inspiraci pro tento článek děkujeme panu Martinu Papežovi.
